Zmatená matka – holé neštěstí

Na začátku ledna se vrátila Martinka z Austrálie. Shodou okolností řešila v té době Péťa Filípkovo časté noční b(u)dění. Její kamarádka jí půjčila knížku o tom, že „Každé dítě může dobře spát“ a jak toho docílit. Marťa měla Barunku už od půl roku naučenou na to, že usínala sama v postýlce, během pěti minut. Docílily toho zase jinou vyřvávací metodou, o kterou se Péťa začala zajímat, často jsme se o tom společně bavily a co se nestalo…naše do té doby bezproblémové spaní se jaksi pokazilo. Najednou mi začalo strašně vadit všechno, nad čím jsem předtím vůbec nepřemýšlela – že Ondra spí pořád na mě, že taky neusne během pěti minut a nespí v klidu aspoň dvě hodiny v posteli, zdálo se mi, že je moc často přisátý, začala jsem se nervovat tím, že není „normální“ a začínala jsem ho regulérně nenávidět. Asi se zrovna přidalo také Ondrovo častější budění v noci, které v 9 měsících věku vrcholí (což je normální…což jsem nevěděla…). Hysterické řvaní matky „buď ticho a spi!“ asi na klidu dítěte taky moc nepřidá, takže netrvalo dlouho a knihu „Každé dítě může dobře spát“ jsem si od Péti půjčila, i když jsem věděla, že aplikuji-li „metodu“ na svoje dítě, bude to naprosto proti mému přesvědčení. Navíc, Filípek je přece jen jinej kalibr, jestli je Ondra totální přísavka, tak Filípek je totální nepřísavka.

No neaplikovala jsem, jelikož jsem obrečela (ale vážně) jen to, co jsem četla v té knížce. Musela jsem ji odložit a jít si přečíst svůj oblíbený článek (už zase s Ondrou na klíně) o tom, že to děláme dobře my. Dám Vám ho sem, i když Vás to asi nezajímá: https://sites.google.com/site/blogodojceni/casto-sa-budi-v-noci—mam-odstavit. A najednou mě to osvítilo! Vždyť ty naše problémy trvají přesně od té doby, kdy to řešily holky! My jdeme přece jinou cestou, musím se vykašlat na chytrý knihy a různý metody, moje dítě na mě a 5 cm ode mě bude spát ještě alespoň rok!

Ani nevíte, jak se mi ulevilo, že ho nemusím nutit spát samotného v posteli ani nechat řvát v postýlce…děláme to správně, jupíí!! Už ho zase miluju:) Chudák malej, ten si se mnou taky užije… Dám Vám vědět, jak se projevila absence nervozity matky na kvalitě jeho spánku;)

Ještě přemýšlím o tom, jak to bylo s Anežkou, možná spala taky jen na mě nebo se mnou, jen si to nepamatuju…hlavně v té době byla jediné dítě v mém životě, všechny ostatní, které dnes usínají sami během 5 minut, byly na houbách:))

Přála bych každému, aby v dnešní době přeplněné miliardami informací dokázal poslouchat hlavně sám sebe, je to těžší než se může zdát…