Zatímco si piješ čaj …

Já ti, lásko má, tvé popíjení v čajovně s kamarádkami přeji, a i já jsem se těšil na relativně klidný večer. Ale démoni nám nepřáli a navštívili nás dnes večer v hojném počtu. Než jsem šel uspat Ondru, tak Anežka chtěla abych ji vymyslel nějakou zábavu, že se prý bude nudit. Několik nápadů jsem ji navrhl, ale nic z toho se jí nelíbilo. Nakonec se rozhodla kreslit a šla k sobě do pokoje. Ondra nechtěl spát, několikrát v postýlce vstával, řval, dožadoval se opakovaně vody, drbal se … Žel krátce po tom, co Ondra konečně usnul a já byl pro jistotu ještě vedle jeho postýlky, přišla Anežka a začala za dveřmi kňourat, že se nudí a škrábala do topení. Otevřel jsem dveře a houkl na ní, že teď uspávám a nemám čas pro ni vymýšlet zábavu, ať se zabaví nějak sama. Anežka spustila řev a šla k sobě do pokoje. Tím vzbudila Ondru a řvali oba dva. Paráda.

Když jsem Ondru opět uspal, šel jsem za Anežkou, která se mezitím trochu uklidnila. Objal jsem ji, utišil, Anežka dokonce sama řekla, že věděla, že na ní nemám čas, když uspávám… A chtěla pohádku. Jenže tu už měla zakázanou již z rána od Lucky, protože zlobila. Řekl jsem jí, že jí zazpívám pohádky, ale že je potřeba uklidit rozstříhané papíry pod stolem. (Mimochodem nakreslila super obrázek a odvyprávěla mi celou pohádku včetně knižních výrazů).  Řekl jsem jí, že jí s nimi pomůžu a ještě jsem se pustil do žehlení zmamlaných kalhot. Anežka odmítala uklidit byť jen část papírů sama. To že uklidím půlku já a půlku ona, je pro ni evidentně špatně, protože „to není ve stejnou dobu“. Takže jsem jí šel pomoct až po vyžehlení kalhot. Sbírám a sbírám… a Anežka nic. Místo sbírání mi jen sdělila, že na mě má alergii (to je teda dnes taky) a že jsem zlej. Hmm … Pak začal řev znovu, ještě horší než předtím. Jeden z těch na zemi rozstříhaných papírů byl prý nějaký dárek nebo co a Anežka mohla vzteky puknout, že jsem jí ho zmuchlal s ostatními ostřižky. Vysvětlovat, že kdyby začal uklízet sama, tak k tomu nedošlo bylo k ničemu. Tak jsem odešel a nechal ji se vyřvat. To trvalo docela dlouho, až nakonec šla babička spát (už bylo půl desáté) a divila se, co je za řev. Když vstoupila k Anežce do pokoje, tak začala řvát ještě víc, ale nakonec se jí babičce podařilo nějak uklidnit. Babička pak šla spát aniž by mi řekla jediné slovo, takže si asi myslí, jaký jsem darebák. Takže asi tak se máme …


Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.