Všichni akorát řveme

Vždycky si myslím, že hůř už být nemůže. A pak se ohlédnu a nechápu…jak mi mohlo vadit třeba mít celý den v šátku miminko?? Vždyť mělo jen 4 (pak 5, pak 6)kg!! Vždyť celé dny spalo a nic nechtělo, vždyť jsem mohla cokoli!!

Ale teď teda už opravdu hůř být nemůže. Máme se blbě a říkáme si, že tohle už fakt není žádnej život z následujících důvodů:

Ondra si začal stoupat a od božího rána do božího večera nedělá nic jinýho než že se snaží šplhat nám po nohách = člověk musí všechno pustit a chytat ho = člověk za celý boží den neudělá absolutně nic, je to skoro nepředstavitelné, ale opravdu nic…Nějaký paci paci, nebo hračky nebo dokonce i honění s Anežkou, nic ho nezajímá, je to prostě neuvěřitelnýý!!

Ondra od božího rána do božího večera řve a řve a řve. Jeho důvody jsou zřejmě různé, ale nám většinou naprosto neznámé. Například při přebalování se může zbláznit, člověk by ohluchl a myslí si, že teď už fakt usne a on se třikrát přisaje a začne zase lízt všude možně. A pokud člověk chce alespoň na chvíli jeho řev zastavit, musí si nechat valchovat svoje tělo jeho devíti kily, špičatýma nožičkama a neohrabanýma ručičkama, které zvládnou trhat vlasy, podrápat obličej, vypíchnout oko i dát facku.

Protože Ondra furt řve, my ostatní se neslyšíme, musíme si vše opakovat a jsme na sebe nepříjemní.

Anežka by chudinka taky měla nějaké požadavky, ale má prostě smůlu, už na ní nejsou kapacity. Zacpává si uši, když Ondra řve. David na ní nemá trpělivost a taky na ní často zařve, ona na něj zpátky útočí a často se stává, že řve i ona. Já pak řvu taky a ona mi říká „mami, neplač“

Co si tedy Anežka vymohla, je, že s námi budou obědvat (rozuměj zabírat židle až do večera) „šotci“ – několik zvířat a Dorotka, kvůli nimž je nutné posunout stůl a přinést další židli do naší pidikuchyně. Svůj původní plán přenést stůl do chodby, aby se kolem něj vešli i děda s babičkou (celí žhaví…) si naštěstí nechala rozmluvit.

Ondra stále spí jen na klíně (přisátej; novinkou je, že když nespí, tak se prudce odtrhává od bradavky, která se musí dostat skrz jeho stisknuté zuby…) nebo v náručí. Vzbudí ho téměř cokoli a dokáže se i po dvou minutách spánku zaktivovat a dělat, že už žádné spaní nepotřebuje. Že je v pohodě, to ovšem zahrát neumí…

Do mého zpomaleného mozku už dorazila informace, že Ondrův ekzém asi jen tak sám nezmizí, takže jsem si nasadila bezmléčnou, bezvaječnou, bezmasou dietku a budu doufat, že k tomu nebudu muset přidat lepek…no a protože nevím, co bych asi tak měla vlastně jíst, tak tu sedím a mám celkem slušnej hlad…ale to by bylo to nejmenší.

Bolí mě hlava!!


Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.