Proč budou naše děti chodit do skauta a ne na angličtinu

Ze školky odešel Pavel. Dřív než jsme se s ním stihli skamarádit. Nějak jsem myslela, že až začne Anežka chodit do školky, že tam najdeme nové kamarády, tolik podobně naladěných lidí! Že se víc sblížíme třeba s Erikou, se kterou jsme se znali z dřívějška. A do Pavla jsem vkládala největší naděje; když jsme spolu dláždili, tak to vypadalo fakt super. Jenže to nevyšlo. V dospělosti totiž člověk nachází nové kamarády hrozně výjimečně. Já jsem poznala všechny své kamarády tak do čtrnácti let, pak už se s nikým ten vztah neprohloubil natolik, abychom byli v kontaktu déle než třeba měsíc. Nebo rok, i to je málo.

S Marťou se známe 20 let…fakt, 20 let, kdy jsme se ani jednou nepohádaly a nikdy na sebe nezanevřely, kolik jsme toho spolu prožily! Třeba jsme nebyly úplně vždycky v častém kontaktu. Ale vždycky, když jsme se viděly, tak jsme navázaly tam, kde jsme minule, před dvěma měsíci, půl rokem, skončily jakoby to bylo včera. Takhle to má být. Nejlepší kamarády, na celej život, má člověk ze skauta, dokonce i z jiných oddílů, a další už s největší pravděpodobností nepřibydou.

Díky, holky, co bych bez Vás dělala??!!


Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.