Ondrův ekzém

Ondra je alergický na něco v jídle, bohužel nevíme moc na co. Projevuje se to ekzémem, který ho večer či v noci svědí. Ondra se drbe, budí a pláče. Já k němu odbíhám, hladím, utěšuji, broukám. Pak zase hladím a broukám. Pak už jen hladím. Pak už jen trpím. Pak už je to peklo. A pak se vzbudí znova a řve a mně rupou nervy a jde k němu Lucka. Napadá mě spousta činností, co bych mohl dělat místo toho. Mohl bych si číst knihy, mohl bych si něco programovat, studovat, mohl bych louskat ořechy a u toho se podívat na dobrý film. Mohl bych si povídat s mojí ženou. Mohl bych třeba i srovnat prádlo, když na to přijde, i když to není moje oblíbená činnost. Místo toho dřepím u postýlky a zaříkávám Ondrův ekzém. Nic, zdá se, nepomáhá. Drbe se a budí. Budí se a řve. Anežka má kašel a v jednu chvíli kašle jak stoletý kuřák. Odměřím sirup proti kašli a jdu jí ho dát. Bohužel ale kašle ze spánku a neprobudí se, ani když ji posadím. Spí v sedě. Pak se rozkašle a začne řvát. Sirup si nevypije a zase usne. Pak zázrakem nekašle (aspoň, že tak…).

Večer co večer se opakuje podobný scénář. S většími či menšími obtížemi uspím Ondru. Když ho to svědí už při uspávání, tak je to blbý, to pak uspávám 3/4 hodiny a pak bych si to nejraději šel hodit. Nebo usne celkem rychle a vzbudí se zhruba za hodinu, protože ho to svědí. Přes den to je většinou v pohodě, to se nedrbe, ani ho to asi nesvědí. Čím to, že noc je tak prokletá? Proč se budí většinou, jen když my ještě nespíme (ač jsme sakra potichu)? V noci už se moc nebudí a když jo, tak zase rychle usne. Ale když jsem ještě vzhůru a chtěl bych něco dělat, tak nemůžu…

Aaaarghhh. Ale jinak se máme fakt dobře, to jako opravdu. O tom svědčí i fakt, že jsme sem už dlouho nic nenapsali …


Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.