Cesta na dovolenou

Takže tohle byl zase jednou masakr. Anežka se hrozně těšila, jak zase pojede na sborovou dovolenou s Martinou. Opravdu hodně se těšila. Kdyby to bylo trochu míň, tak jsme to asi fakt v Semilech otočili. Téměř celodenní cesta v rozpáleném autě, objíždějícím blbej kousek dálnice do Turnova (nemáme známku) přes Železný Brod, do Králík dálka jak prase, víme…to člověku přijde nevyhnutelné, dejme tomu. Ale to se opravdu musel Ondra vzbudit po půl hodině?? A zbytek  cesty v podstatě prořvat?? Opravdu musela Anežka usnout asi 20 minut před naplánovanou zastávkou v Častolovicích ve zvěřinci (to byla opravdu blbá fáze na probuzení)? O vztekajícím se manželovi je lépe se nerozepisovat…

Opravdu se to muselo téměř přes kopírák opakovat nazpátek? Naštěstí nám Martina Anežku přivezla, takže jsme jeli jen z Rychnova…první hodina celkem idylická, ale pak přišel vlakový přejezd v Ostroměři, kde jsme museli asi na pět minut zastavit (ne vypnout motor, jen zastavit), Anežka vykřikla a to už Ondra nedal a řval a řval…do toho zařval David na Anežku, takže řvala i ona, jediný, kdo přestal vydávat jakékoli zvuky, jsem byla já…Vy mi nebudete věřit, ale takhle to bylo až do Jablonce. Jo, z Ostroměře…

Když jsem říkala Davidovi, že v létě jinak nikam nepojedem, tak se na mě tvářil jakože mu chci ustřihnout křidýlka zrovna ve chvíli jeho mladického rozletu…po 150 km s našimi dětmi v autě už nadával a prohlašoval: „to je v …pytli, už nikam nepojedeme, já už s nima nikam nejedu!!!“

Ale ty dva dny mezi tím byly fakt fajn….:) To jsme se měli dobře…


Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.