Sakra, zase Vánoce…

Již druhým rokem jsou pro nás Vánoce neobvykle krušnou zkouškou. Člověk má pocit, že by si měl těch pár vzácných dní doopravdy užít; o to víc je ve stresu, když si je neužívá. A letos si je opět fakt neužívám. Na Štědrý den vstávání s Ondrou v 5.55, na Boží hod v 5.30 a na Štěpána v 5.17?? Po prořvaných nocích? Vstávám převážně já, protože radši vstanu než abych poslouchala Davidovo sprosté sakrování. Kdyby tím alespoň to řvaní přestalo…ale nějak se u nás ozývá častěji než dokážeme snést. Anežka nově celkem chrupká – zvládne s Davidem i do 8.30. Dnes chtěl Ondra vstávat ve 4.30 (po prořvané noci) a nedal jinak, tak už jsem ho chytla, zalehla a držela než se vyřval (má fakt celkem výdrž a já už si říkala, jestli tohle není na sociálku), až mě z toho všechno bolelo…ale zato jsme spali do 8.30 všichni a Ondra se vzbudil v nezvykle dobré náladičce. Kromě toho s Ondrou bojujeme s tím, že nechce jíst to, co mu dáváme a natahuje se zásadně po tom, co nemůže.

Anežka je v pohodě jen když po ní člověk nic nechce, jakmile se má někam vypravovat, oblíkat, čistit zuby, něco si po sobě uklidit apod., tak je to o nervy i s ní. Všichni kromě Davida nějak kašleme, takže chodit moc nikam nemůžeme, i kdybychom zázrakem vymysleli, kam. Nejhorší je ta vyhlídka do budoucnosti – David si jde 5. 1. do práce, já tu s nimi musím být dál, do nekonečna…navrhuji nový název za pojem „mateřská dovolená“ – „mateřské vězení“ nebo „mateřská mučírna“, věřím, že jedno z toho by se ujalo dobře.


Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.